Město Švihov se rozkládá v údolí řeky Úhlavy asi 10 km severně od Klatov. Jak celkovou katastrální výměrou 3448 ha tak počtem 1 540 obyvatel, žijících v 11 částech (Švihov, Bezděkov, Jíno, Kaliště, Kamýk, Kokšín, Lhovice, Stropčice, Těšnice, Třebýcinka, Vosí) je největší a nejvýznamnějším střediskem osídlení lokálního významu s výraznými vazbami na okresní město Klatovy.
Historie města, tvrze a hradu
První zemanské sídlo ve Švihově bylo zřejmě už kolem r. 1194, přestože první písemná zmínka o vsi Švihov pochází až z r. 1245, kdy byla v držení Držkaje, syna Budivoje ze Švihova. Ovšem jméno Držkaj, bez přídomku, je uváděno už padesát jedna let před tím a je možno předpokládat existenci malého panského sídla už v tomto roce. Stálo na návrší na pravém břehu Úhlavy v místech dnešního hřbitova. Z této tvrze, chráněné svahem, řekou a valy se zachoval kostel a zbytky terénních obranných úprav.
V první polovině 14. stol. postavil patrně Vilém ze Švihova velikou tvrz na místě dnešního hradu, už s použitím vody jako hlavního obranného systému. Při této tvrzi vzniklo na pravidelném půdorysu městečko s farním kostelem, které se mělo stát centrem rozsáhlého panství. Nedaleké Klatovy však svou konkurencí naplnění těchto plánů nedovolily.
V druhé polovině 14.stol. se člen rodu a majitel panství Břeněk Švihovský z Rýzmberka stal členem odbojné panské jednoty, která se postavila proti králi Václavu IV. Ovšem když se stal r. 1396 dvorním sudím, přiklonil se zpět ke králi a v r. 1407 daroval roční plat dominikánskému klášteru v Klatovech. Jeho nástupce Vilém byl jako věrný stoupenec katolíků nebezpečným odpůrcem husitů. Ale teprve v r. 1425 se podařilo pevnou švihovskou tvrz, obrovskou přesilou 8 tisíc pěších a tisíce jízdních vojáků dobýt. A to až potom, kdy se sama posádka po 15 dnech vzdala, když byly prokopány příkopy a vypuštěna vody z obranných příkopů.V r. 1436, kdy se ujal vlády král Zikmund, dostal Vilém, kterému se mezitím podařilo uprchnout z husitského zajetí, svůj Švihov zpět.
Jediný Vilémův syn, Půta, který zastával významný úřad nejvyššího sudího Českého království si vyžádal od krále Vladislava II. právo k postavení několika hradů na svých panstvích. V r. 1480, s použitím dochovaných zdí a konstrukcí tvrze na jejím místě začal stavět rozsáhlý hrad. Patřil k nejbohatším velmožům království, získal ještě přeštické panství s 10 vesnicemi, Horažďovice, Prácheň, panství Rábí, Roudnice a Kašperské Hory s právem dobývat zlato. Přesto měl, vzhledem ke svým velkým stavebním aktivitám finanční potíže, které vyrovnával tvrdým způsobem hospodaření a zaváděním dalších pracovních poddanských povinností. Tím si vysloužil nenávist obyvatelstva, které jeho náhlou smrt v r. 1504 uvítali.
Jeho čtyři synové se o majetek rozdělili, byl rozdělen mezi dva bratry i vlastní hrad. Oba bratři pak ve svornosti dostavili hrad i jeho důmyslný obranný systém. Ovšem tato stavba vyvolala tak veliké zadlužení, že byli nuceni panství rozprodávat. Tak se dostal i hrad r. 1548 do majetku Heraltovi Kavkovi z Říčan. Za jeho vlastnictví počaly menší renesanční úpravy hradu, spočívající jenom ve výzdobě. Špatné hospodaření Heraltovo a jeho dluhy vedlo k převodu do majetku Humprechta Černína z Chudenic
Za třicetileté války vyplenilo švédské vojsko město, ale obranný systém hradu je od jeho dobývání odradil. Po třicetileté válce nařídil v r. 1655 císař Ferdinand III. “rozmetání” hradu Švihova (a řady dalších v Čechách), prý proto, aby se nemohl stát útočištěm zemských škůdců.
Díky intervencím a oddalováním demolice se podařilo podstatu hradu zachránit. Ale hrad zůstal neobydlen a postupně chátral, takže už v r. 1662 se o něm píše jako o “zámku zdemolírovaném”. V černínském majetku, předáván z jednoho člena na druhého, zůstal hrad až do r. 1918. Byl ovšem ve velmi zuboženém stavu, od úplné zkázy ho zachránilo pouze to, že mohl být využíván jako hospodářské stavení. I kaple, která byla stále ctěna, byla zrušením reformou Josefa II., přeměněna na skladiště. Ani po r.1918 nebylo o hrad lépe pečováno. Když přestal sloužit jako sýpky, shnily a zřítily se krovy nad oběma paláci, část zdí a v r. 1928 byl označován jako zřícenina. Při hlavní, téměř již zřícené bráně ale postaveno v r. 1925 obytné stavení. Teprve po r. 1930 byly provisorně zastřešeny oba paláce nízkou střechou (dochováno dodnes), obnoveny střechy na Červené baště, kapli a věži.
Po r. 1949, kdy byl hrad už převeden do majetku státu, začaly programové obnovné práce, které s přestávkami pokračují dodnes.
Architektura hradu
Švihovský hrad je pozoruhodný dvěma téměř identickými paláci, spojenými na východní straně kaplí a na západní vstupním traktem se schodišti. Oba paláce měly nejdříve dřevěné stropy, později nahrazené klenbou, podle návrhů Benedikta Rejta z Pístova, který v té době byl stavitelem na Pražském hradě a realisoval další své projekty v království. Pouze v nejvyšším patře zůstaly po celém prostoru rozlehlé sály se stropy dřevěnými (severní později předělen). Hradní kaple s hvězdicovou klenbou je mimořádně rozměrným a representačním sakrálním prostorem, v této době na hradech neobvyklém. Representativní pětipatrová vstupní věž je předsunuta nad vnitřní vodní příkop. I celá koncepce, která reflektovala světový vývoj v opevňovací technice a slohové “módě” napovídá, že jejím autorem byl také Benedikt Rejt z Pístova. Vnitřní objekt, sestávající z obou paláců byl oddělen úzkým parkánem od vnitřní hradby, na rozích determinované čtyřmi baštami, Červenou (zachována), Bílou (rekonstruována), Zelenou (ve zdivu částečně zachována) a Zlatou (zbořena na příkaz Ferdinanda II.).
Celý hrad byl perfektně chráněn vnějším opevňovacím pásem hradeb se šesti okrouhlými a třemi hranolovými baštami a hranolovou vstupní věží, které stály ve vnějším vodním příkopě. Ze strany východní chránil hrad ještě rozlehlé vodní plochy rybníků. Celá tato soustava vody a zamokřené půdy znemožňovala především přiblížení těžké vojenské techniky na dostřel ke hradu. Do opevňovacího systému byly zařazeny i hradby Dolního města. Vlastní hradní paláce s kaplí byly chráněny vnitřním opevněním se čtyřmi velkými baštami, obehnaným vnitřním vodním příkopem.Od vlastních paláců bylo odděleno úzkým parkánem. Hradní paláce a kaple měly svůj vlastní obranný ochoz v hrázděné nástavbě, z kterého bylo možné tyto objekty bránit. V případě nejvyššího ohrožení bylo možno zaplavit vodou i nádvoří mezi paláci.
Jako nezbytný objekt pro život ve hradě, snad až symbolicky pojatý ochránce života a zároveň i símě pro příští léta, byl na významném místě postaven špýchar. A jako ironie se může jevit v jeho sousedství umístěná hladomorna, téměř vystrčená z hradebního systému, zvaná věž Kašperka.
Pamětihodnosti
Kostel sv. Jiljí, dnes hřbitovní, je pozůstatkem prvotního zemanského sídla ve Švihově. Byl přímou součástí panského sídla. Je to tribunový kostel s mnohými zachovalými románskými prvky. Ubourávání, přístavby a přestavby, které postupně zasahovaly kostel až do 18. stol., značně setřely jeho původní výraz. (foto č.1)
Prvotní farní kostel sv. Václava stál na tomto místě již v r. 1384, byl postupně přestavován a zvětšován. V r. 1744 zcela vyhořel, zůstaly jen pevné zdi, které pro svou sílu byly použity k nové, zaklenuté stavbě (původní měl dřevěné stropy). Kostel byl již v r. 1746 vysvěcen, na den svátku sv. Václava. Kolem kostela byl hřbitov, nazývaný městský. Ten byl zrušen patentem z r. 1784, který nařizoval z hygienických důvodů zrušení hřbitovů uvnitř měst. Při stavbě nové silnice, vedené přes bývalý hřbitov, byly nalezené kosti uloženy ke stěně kostela a místo označeno dřevěným křížem s klekátkem. (foto č. 2)
Ze špitálu, který zde stál už v r. 1342, zůstal zachován jen kostelík, zasvěcený sv. Janu Evangelistovi. Ke starší lodi byl presbytář přistavěn koncem 15.století. Kostelík se třemi oltáři a kůrem s varhanami byl Josefem II. zrušen r. 1788 a prodán měšťanu Maršálkovi, který z něj vytvořil obytný dům.
Radnice, přízemní budova s věžičkou a většinou dřevěných konstrukcí, byla pozoruhodná zvonkem zvaným “hlásníček”. Ten o jarmarcích ohlašoval “frejunk”, tedy čas, od kterého směli už nakupovat přespolní, když domácí předtím měli přednost. Zchátralá budova dělala obci ostudu, takže se r.1800 usnesli na stavbě nové radnice. Tato budova s četnými úpravami a přístavbami trvá dodnes. Nejvíce ji poznamenala úprava z r. 1911, kdy dostala “hradní” věž a fasádu, zjevně inspirovaná nedalekým hradem . (foto CD Svi1-15)
Jako v mnoha českých obcích, byl i ve Švihově po první světové válce, která způsobila Evropě šok a převrat všech hodnot, postaven pomník padlým mužům z města, kterých bylo vzhledem k počtu obyvatelstva velice mnoho. Pomník byl postaven ze sbírek a socha legionáře od Viléma Glose představuje “strážce republiky”. (foto č.3)
Židovský hřbitov (foto č. 4)založený v 1. polovině 17. století připomíná, že ve Švihově žila do druhé světové války po dlouhá staletí významná komunita Židů. Už od 2. poloviny 16. století byl Švihov střediskem Židů z širokého okolí. Ve Švihově byla honosná synagoga z roku 1783, byla zde matrika a židovská škola, do níž chodily děti z jedenatřiceti obcí. V průběhu let, zejména vlivem válečných událostí a povinnosti platit zvláštní židovské daně, Židé značně zchudli. Od r. 1811, kdy byl vydán dvorní patent o společném bydlení židů a křesťanů, přestali být vyčleňováni a zvlášť evidováni. V roce 1963 byla provedena demolice neudržované synagogy.